Úvodní strana Seznam blogů Blogeři VIP blogy Registrovat se a založit nový blog

Budoucnost vzdělávání ICT – DUO BLOG

Je pátek 11. 11. 2011, čas 11. 11 už sice utekl, přesto je to den výjimečný. Nejsme ani v práci, ani doma s rodinou, ani v hospodě. Jako jedni z těch akčních učitelů se sebevzděláváme. Sedíme s Ilonou na kurzu, v jehož závěru obdržíme certifikát o naší odbornosti v pozici ICT koordinátor. „Náplň práce ICT koordinátora metodika vychází z vyhlášky 317/2005 upravené vyhláškou 412/2006, tj. kompetence v podstatě určují náplň práce ICT metodika. Jde hlavně o tyto klíčové kompetence v oblasti informačních a komunikačních technologií:

  • metodicky pomáhat kolegům v integraci ICT do výuky většiny předmětů,
  • doporučovat a koordinovat další ICT vzdělávání pedagogických pracovníků,
  • koordinovat užití ICT ve vzdělávání,
  • koordinovat nákupy a aktualizace software,
  • zpracovávat a realizovat v souladu se školním vzdělávacím programem ICT plán školy,
  • koordinovat provoz informačního systému školy.“ (více viz Náplň práce ICT koordinátora metodika)

Kurz má třísemestrální dotaci, v každém semestru musíme absolvovat 4 x 2 dny (pátek a sobota) PREZENČNÍ VÝUKY. V tomto blogu bychom s Ilonou rády shrnuly naše otázky, které nám při účasti v tomto kurzu vyvstávají:

1. Proč dnes, v době on-line podpory (viz např. naše přednášky v DIM DIM), webinářů a e-kurzů, musíme na školení dojíždět? Doposud jsme nedostali informace, které by nebylo možné předat elektronicky.

2. Když už na prezenční setkání přijedeme, proč na to není pracoviště připraveno? Právě sedíme na kurzu ICT ve výuce matematiky (do kterého se ale nesměli přihlásit matematici!!), ale učebna nemá potřebné programy (Cabri a spol.), takže pracujeme s Excelem a zkoušíme si, jak sčítat, násobit, kosínovat a sínovat. To prý, abychom mohli poučit své kolegy matikáře.

3. Opravdu je běžné, aby se seminář vyučovaný na vysoké škole skládat z pouhého čtení bodů z připravené prezentace? Prezentace je přeci také vložitelná do prostředí Moodle, každý si ji může přečíst.

Ad kompetence koordinátora – zamyšlení na základě diskuze s kolegy:

1. metodicky pomáhat kolegům v integraci ICT do výuky většiny předmětů

Sedíme na hodině ICT pro matematiku, jako nematikáři si nedovedeme představit, že budeme kolegům METODICKY pomáhat v integraci ICT do matematiky. My jim můžeme nabídnout programy, o kterých se dozvíme v komunitě ICT koordinátorů, dát jim implus, odkaz. Ale metodika je specifická, byť se určité základní principy kopírovat dají.

2. doporučovat a koordinovat další ICT vzdělávání pedagogických pracovníků

Ano, budeme sledovat, která školení jak oborová, tak obecná jsou v nabídce a vysílat na ně s pomocí ředitele své kolegy. Souhlasíme s revolucí zdola, mnohým kolegům bude stačit malé popostrčení, podpora jejich sebedůvěry, že téma ICT mohou zvládnout, budou-li na sobě pracovat.

3. koordinovat užití ICT ve vzdělávání

Vzhledem ke skutečnosti, že v současném RVP i připravovaných standardech není zaznamenán masivní rozvoj ICT, bude naším úkolem zasvětit učitele, že v oblasti ICT jsou očekávané výstupy, které je vhodné realizovat v související vzdělávací oblasti (textový editor v ČJL, tabulkový procesor v M atd.).

4. koordinovat nákupy a aktualizace software

ZA CO? Cituji z dnešní lekce: „Matikáři přecházejí na GeoGebra, protože lepší a vhodnější Cabri stojí moc peněz.“

Jak tedy vidíme budocnost vzdělávání ICT? On-line komunita, diskutující, kooperující, scházející se na konferencích a seminářích, kde bude mluvit k věci, o které již něco ví, účastňující workshopů a společných projektů.

 


Mám naději na lepší školu?

Co by učitelka, která je již 6.!!! rokem na mateřské dovolené, se snažím, abych neztratila kontakt se svým oborem. Pracovala jsem jako externí redaktorka v nakladatelství (výdělek zdaleka nepokryl náklady na hlídání a cestování), recenzuji DUM a sekci Články, nejnověji si rozšiřuji svoji odbornost, abych mohla být školním ICT koordinátorem.
V mé studijní skupině jsou samí aktivní učitelé, kteří podávají granty, sepisují projekty, publikují. Jsou to „akční“ učitelé, přesto mě valná většina z nich odrazuje od návratu do školství se slovy: „Za ty nervy to nestojí. Rodiče neví, co by vlastně chtěli. Ředitel ani neví, co se mu ve škole děje. Podpora z ministerstva je nulová. Co si nenajdeš, to nevíš. O co si nenapíšeš, to nedostaneš. A to si ještě nevytvářela žádnou šablonu k dotaci EU peníze školám“ A tak dále mě děsí a straší a upozorňují, že se za těch šest let vlastně nic nezměnilo.

Ale změnilo, a to k horšímu, viz např. výsledky PISA 2009. A to je alarmující. Jak já se těším, až začnu používat všechny ty metody RWCT a myšlenky z knihy a kurzů Respektovat a být respektován. Určitě tak zlepším výsledky svých žáků, ukážu jim, že čeština není jen o tvrdém Y a měkkém I. Co však potřebuji pro to, abych měla naději na lepší školu?

1. Osvíceného ředitele (ředitelku), který ví, že angažovanost a aktivnost je pozitivní pracovní rys.

2. Ředitele vzdělaného v oblasti managementu, je to přeci řídící pracovník a každá taková pozice vyžaduje určité dovednosti  a znalosti.

3. Přátelské a angažované kolegy, kteří třeba budou utíkat ve tři, aby stihli vyzvednout děti ze školy a uvařit večeři, ale kteří dají přednost večernímu pracovnímu Skype setkání před Ordinací a spol.

4. Angažované rodiče, tj. kde není žalobce, není ani soudce. Dokud se rodiče nezačnou divit, co že se to děti ve škole učí, zda se to učit mají, zda se to učí tak, aby to užili, tak je pak každá snaha marná. Zatím mám pocit, že rodiče považují školu za docela dobrou, skoro bezplatnou, dětskou chůvu.

5. Jasně definovaný systém dalšího vzdělávání a hodnocení pracovníků. Dost dobře nechápu, proč mám já, která dělám první poslední, brát menší plat než kolegyně důchodkyně, která k práci přistupuje jako k super přivýdělku k důchodu.

A vůbec, napište mi svůj bod, který potřebuji, abych měla naději na lepší školu.

A také: Mám se podle vás do školství vracet, nebo je to opravdu tak hrozné? (Podotýkám, že svoji práci mám ráda).


Kvantita x kvalita vědění (RVP_VT21)

V pátem týdnu kurzu RVP_VT21 jsem si osvěžila a utřídila své poznatky o konektivismu. Jeden z bodů konektivistické teorie říká, že konektivismus vnímá učení jako proces, v němž se vědění nejen konzumuje, ale také vytváří. Výchozí bod (myšleno lidský jedinec) je individuální síť vědění, která má jen určitou část znalostí, ty postupuje organizacím a institucím, jež pak zpětně síť obohacují. Znalosti jsou konstruovány na základě dynamicky se měnící sítě, díky jejíž rozmanitosti lze vybrat pro každého nejvhodnější postup. Jak ideální. Stále si však kladu otázku, proč se tak ve škole neděje alepoň trochu. Musíme čekat na koncept 1:1, aby si každý žák mohl volit svůj individuální postup? Nemůže být neochota diferenciovat vědění každému žákovi zapříčiněna špatně nastaveným hodnocením?

V našich školách se stále nejvíce využívá sumativní hodnocení. Formativní hodnocení se sice stále častěji zmiňuje v souvislosti s inkluzivní školou, při svých setkáních s učiteli základních škol jsem jej potkávála spíše ojediněle, a to především na školách, které uplatňovaly ve své výuce metody RWCT.

Přitom základní principy formativního hodnocení více méně kopírují výše vybraný bod z konektivistické teorie:

  • je zde kladen důraz na komunikaci mezi pedagogem a studentem i všemi studenty navzájem (síť vědění, není třeba hned v úvodu specifikovat, tj. zda bude čítat pouze jednu homogenní třídu, celou školu, nebo vybrané studenty partnerských škol),
  • je kladen důraz na častou zpětnou vazbu.

Je zřejmé, že aktuální množství informací nejsou žáci schopni zpracovat a zapamatovat si tak, jak to bylo požadováno po nás, současných učitelích. Kvantita informací, které jsem musela během svého studia zpracovat, byla dle mého názoru neúměrná tomu, co si dnes z těchto infomací vybavuji a co jsem schopna dále použít. Určitě nemám takový pocit sama. Konektivistická teorie na tuto situaci reaguje a nabízí vhodné způsoby řešení: každý z žáků bude součástí sítě, která mu bude vědění nabízet, on naopak bude do sítě také přispívat. Ve školním prostředí však bude nezbytné řešit i následné hodnocení toho, jak se žák obohatil, ale také i jak přispěl. Stejně jako i jiné obory, tak i ve školství si budeme muset připustit, že vzdělání se hodně diferencuje a tomu přizpůsobit jak vzdělávací obsah, tak i hodnocení výchovně-vzdělávacího procesu.

Opravdu nežádám současné učitele, aby se okamžitě s teorií konektivismu ztotožnili. Jen uctivě prosím, aby se zamysleli nad tím, zda to, co učí své žáky, a to, jak jejich vědomosti hodnotí, je v současném, rychle se měnícím světě opravdu to správné. Ať proberou své letité přípravy a zamyslí se, zda se vhodnost recyklace vztahuje i ně (myslím tím přípravy :-) . Ať se zamyslí i nad způsobem, kterým své žáky hodnotí. Opravdu je možné srovnávat hrušky a jablka s třešněmi a švestkami a dojít ke spravedlivému posouzení jenom proto, že se jedná o ovoce?

Jako návrh pro individuální hodnocení navrhuji osobní portfolio každého žáka. Nemyslím tím desky, do kterých si žák ukládá své práce bez ladu a skladu, s nulovou zpětnou vazbou od pedagogů. Myslím tím opravdové porftolio, viz např. článek Žákovské portfolio a jeho cíle v primární škole, které je na prvním stupni vzhledem k organizaci lépe spravovatelné, přesto věřím, že jej lze funkčně využívat i při hodnocení na stupni druhém.

 


Bloomova digitální taxonomie, difuzní modely a standardy (RVP_VT21)

 

V souvislosti se státními maturitami konečně začala široká pedagogická veřejnost diskutovat o problému, který vznikl se vstupem RVP do českých základních a středních škol. Každá škola si vytvořila svůj ŠVP, výstupy jednotlivých škol nebylo možné poměřovat, oblíbenými testy SCIO neprocházeli všichni žáci, ani víceletá gymnázia nemohla ukázat, že vybírají jen ty nejlepší (v době slabších ročníků se „bralo, co bylo“). Až letos se oficiálně při státní maturitě ukázalo, jak propastné jsou rozdíly mezi znalostmi jednotlivých žáků a současně, resp. už o něco dříve se začaly na oficiálních místech řešit tzv. standardy. Popravdě, to, co jsem měla možnost shlédnout pro vzdělávací oblast ČJL, mě příliš neoslovilo.

Ale při studiu jednotlivých článků dr. Brdičky pro svoji práci jsem narazila na zajímavý odkaz, který lze považovat za možnou inspiraci pro tvorbu standardu v oblasti ICT a další vzdělávacích předmětů.  Pro praxi učitele českého jazyka shledávám jako potřebný např. difuzní model žáka-blogera (níže v českém překladu) sestavený kanadským učitelem Clarencem Fisherem:

 

1
začátečník

2
způsobilý

3
pokročilý

4
expert

Kvalita psaní

 

- příspěvek nemá žádný styl ani přínos     

- nedává žádnou novou informaci k tématu

- špatně organizován

- příspěvek má částečně styl i přínos     

- dává novou informaci k tématu

- špatně organizován

- příspěvek je do jisté míry napsán zajímavým stylem a s určitým přínosem     

- dává novou informaci k tématu nebo je reflektivní

- dobře organizován

- napsán zajímavým stylem a s daným přínosem     

- velmi informativní nebo hluboce reflektivní

- dobře organizován

Prezentace

 

- hodně překlepů a gramatických chyb     

- díky špatnému formátování je těžko čitelný

- několik překlepů a gramatických chyb     

- díky špatnému formátování je těžko čitelný

- zřídka překlepů a gramatické chyby     

- mohl by být trochu lépe formátován, aby byl lépe čitelný

- bez překlepů a gramatických chyb     

- díky bezvadnému formátování je příspěvek zajímavější a lépe čitelný

Multimédia

 

- žádná multimédia - 1 multimediální příloha - několik multimediálních příloh -více multimediálních příloh     

-multimédia přináší příspěvku novou informaci nebo perspektivu

Komunita

 

- žádné odkazy     

- příspěvek nemá štítky ani kategorie

- jeden či více „jednoduchých“ odkazů     

- příspěvek může být kategorizován nebo opatřen štítky

- několik odkazů, které pomáhají čtenáři s porozuměním     

- příspěvek může být kategorizován nebo opatřen štítky

- několik odkazů, které pomáhají čtenáři s porozuměním     

- příspěvek je plně kategorizován a opatřen štítky

 

 

Když spojíme revidovanou Bloomovu taxonomii Bloomovu digitální taxonomii, jejichž možné aktivity jsou pro lepší srozumitelnost vymezovány tzv. činnostními slovesy, lze zvolenou činnost zařadit podle jednotlivých aspektů do tabulky taxonomie výukových cílů, které jsou v rámci znalostní dimenze přesně definovány. Níže nabízím k zamyšlení následující příklad:

V dimenzi kognitivního procesu činnost zapamatovat pro znalostní dimenzi správa oblíbených odkazů / záložek.

Dovedu si dost dobře představit, že takto budou definovány jednotlivé stupně v rámci dimenze kognitivního procesu. Sice je už nyní  zřejmé, že se v současném rychle se rozvíjejícím IT světě budou jednotlivé položky neustále přesouvat, ale mně, jako učiteli, takto nadefinované hranice, co by měl žák pro daný stupeň poznání umět, vědět, jsou docela důležité.

 

DIMENZE KOGNITIVNÍHO PROCESU

ZNALOSTNÍ DIMENZE

1. Zapamatovat

Správa oblíbených odkazů / záložek

A.     

Znalost faktů

Přidává odkaz na webovou stránku do lišty záložek (neuvádí žádný štítek ani komentář). Záložky nejsou strukturovány ani jinak organizovány.     

 

B.     

Konceptuální znalost

Přidává odkaz na webovou stránku do lišty záložek (neuvádí žádný štítek ani komentář). Záložky jsou strukturovány do složek, které jsou vhodně pojmenované.Přidává odkaz na webovou stránku do sdílených záložek v rámci sociálních sítí (občas přidá štítek nebo komentář).     

 

C.     

Procedurální znalost

Přidává odkaz na webovou stránku do sdílených záložek v rámci sociálních sítí (k odkazům uvádí štítky – někdy v sg., někdy v pl., tzn. nejsou 100% účinné, systematicky přidává komentáře). Štítky jsou ve většině případů vhodná klíčová slova, komentáře jsou jednoduché.
D.     

Metakognitivní

znalosti

      

Přidává odkaz na webovou stránku do sdílených záložek v rámci sociální sítě, doplňuje detailní a přínosný komentář a vhodná klíčová slova. K duplikaci tagůdochází výjimečně. V záložce nemá odkazy na neplatné webové stránky.

 


Proč si děti přestávají ve škole hrát? (RVP_VT21)

Ráda bych reagovala svým příspěvkem na rozsáhlý studijní materiál k třetí lekci kurzu RVP_VT21, která se celá věnuje problematice počítačových her a jejich možnému využití ve školách.
Člověk je od přírody tvor hravý, hra je od nejútlejšího věku nejpřirozenějším způsobem poznávání. Přesto právě po vstupu dětí na základní školu, tj. do instituce, v níž by měly své dosavadní poznání zdokonalovat a rozšiřovat, se jim hry zřejmě nedostává. Jak jinak si vysvětlit, že obvykle po první třídě už se děti do školy netěší, moc je to tam nebaví a raději by se vrátily do školky, kde si mohly „jen hrát“?

Jako učitel druhého stupně dokážu odhadnout již během září, kteří šesťáci byli zvyklí si na prvním stupni hrát, resp. velká část jejich vzdělávání probíhala takovou formou, kterou považovali za zajímavou a atraktivní (škola hrou, tzn. nic nového pod sluncem). Jistě se shodneme, že běžné frontální vyučování hravý způsob vzdělávání nepodporuje. Proto oceňuji všechny možnosti a metodické postupy, jak své žáky vzdělávat tak, aby pro ně výuka byla zajímává.

Hodně jsme se naučili pracovat s metodami RWCT, ve kterých se v různých obměnách vyskytují různé herní prvky. Má výuka se neobejde bez publikace Simony Pišlové Jazykové hry

V rámci komunikační výchovy se nám osvědčila hra, vlastně ji lze označit i za počítačovou :-) : fiktivní  e-mailová komunikace žáků v různých rolích (úředník a klient, rodič a neposlušné dítě, ředitel a žák). Klasickou počítačovou hru jsem v praxi nezkoušela, ale už se těším, až se do toho po mateřské pustím.

 


Fenomén Wikipedie – Má učitel používat wikipedii jako primární zdroj? (RVP_VT21)

Dnes bych ráda reagovala na citát, který uvedl p. Brdička v článku Encyclopaedia Briannica a škola 2.0 část I: Michael Gorman v příspěvku Jabberwiki: The Educational Response říká:„Profesor, který dovoluje žákům používat Wikipedii, je jako dietolog, který doporučuje jíst soustavně Big Macy.“

Dost dobře nechápu, jak učitel může dovolovat, nebo nedovolovat, zda žáci Wikipedii používají. Pochybuji, že čekají na jeho svolení. To jen na okraj.

Já si v této souvislosti kladu jinou otázku: „Měli by učitelé užívat Wikipedii jako primární zdroj při tvorbě svých výukových materiálů?“

Osobně se domnívám, že ne. Učitel by měl stavět právě na své oborové erudici a nabízet studentům zajímavou primární literaturu, která se k probíranému učivu váže. Resp. ano, jsou oblasti moderní doby, které v běžné literatuře nelze dohledat, např. termíny IT (byť některé „prapůvodní“ jsou zpracovány ve Slovníku neologismů), zde je funkce wiki nezastupitelná.

Ale proč bych měla jako češtinář odkazovat studenty např. při tématu život a dílo Karla Čapka (Jan Neruda atd.) primárně na Wikipedii? Neochuzuji tím žáky o další zajímavou literaturu, která se k danému tématu váže? Navíc o literaturu, která je uvedena často jako primární zdroj informací pro vybranou wiki?

V otázce faktografické se obávám často pozměněných, či nepřesných údajů, citací, dat vytržených z kontextu. V oblasti interpretace obvykle vídám shrnující informace o díle bez hlubšího zamyšlení, odkazy na zajímavé recenze jsou výjimkou.

Dovedu si představit, že  v budoucnu se na Wikipedii objeví něco jako garantované informace, tj. informace, které zaštítí osobnost v oboru vyhlášená. Např. oceňuji Internetovou jazykovou příručku a Jazykovou poradnu, zde je garantem Ústav pro jazyk český AV ČR. Na Wikipedii jsem se však s něčím podobným nesetkala, resp. nebo už se tak někde děje, jen mi to uniklo?

 

 

 

 

 


ICT už od kolébky? (RVP_VT21)

Mluvíme-li o difuzi technologií, musím se zastavit nad otázkou KDY: „Kdy se má svět našich dětí (žáků) cílevědomě protnout s ICT?“
Jsme běžná rodina s dvěma dcerami (5 a 2 roky), nemáme televizi (tzn. dcery neumí pracovat s televizním ovladačem), máme však 2 výkonné notebooky s WiFi po celém bytě a tatínka programátora. Přesto naše dcery dosud nehrají hry na PC, nevybarvují si on-line omalovánky, přes léto viděly počítač minimálně. Používáme ho obvykle za dlouhých zimních večerů (peří nedereme, jsme alergici :-) ) ke sledování vybraných pohádek a k poslechu Zpívánek, Ivana Mládka a písničky Ztratila Lucinka bačkorku na YouTube. Vrcholem poslední doby bylo, když jsme při večerním čtení o cestování zajíčka Felixe po celém světě řešili za pomoci Google, jak vypadá vlajka Francie.
Proč o tom píšu? Vrstevníci naší pětileté bravurně hrají počítačové hry, písničky si hledají i pouštějí sami, skypují se svými prarodiči a posílají kamarádům pozvánky na své narozeninové párty e-mailem. Kamarádka naší dvouleté by nejraději od Ježíška iPad.
A zde si kladu otázky, nad kterými je třeba z pedagogického i rodičovského pohledu také uvažovat:
Dělám chybu, když svým dětem ICT primárně nenabízím?
Nebudou při vstupu do školy „pozadu“?
Nepřijde nakonec moje snaha, aby byly schopné prožívat lineární (nikoli hypertextové) příběhy, nazmar? Co když už to nebudou ve škole potřebovat?
Co když nastoupí do první třídy, místo kufříku dostanou notebook s i-učebnicí a budou se vzdělávat v kyberprostoru?
Vše to souvicí s myšlenkou, že vlastně ani nejsme schopni s určitostí říci, co budou naše děti a budoucí generace v životě opravdu potřebovat. Přesto si troufám tvrdit, že bude-li dítě v raném (i pozdějším) věku ve styku s klasickou knihou, bude na tom lépe než ITkid, co zná Krtečka pouze z počítačové hry, jejíž cílem je zničit co nejvíce krtinců.

Je také zajímavé, že ve své pedagogické praxi na klasické ZŠ jsem sama sebe vnímala v rámci Rogersovy křivky jako vizionáře, nyní, z pohledu rodičovské perspektivy jsem se nespíš přesunula na pozici skeptika. Jak jste na tom vy? Do které kategorie byste se zařadili jako učitelé a do které jako rodiče?
* inovátoři – nadšenci (2.5%)
* časní osvojitelé – vizionáři (13.5%)
* ranná většina – pragmatici (34%)
* pozdní většina – konzervativci (34%)
* zpozdilci – skeptici (16%)

Zdroj:
BRDIČKA, B. Role internetu ve vzdělávání. [cit. 23. 9. 2011]. Dostupné na http://it.pedf.cuni.cz/~bobr/role/ka94.htm.


Abych se na mateřské nezbláznila

Začínám šestý rok na mateřské „dovolené“. Kdo něco takového absolvoval, ví, o čem mluvím. Nezasvěceným přeji jejich nevědomost. Abych zůstala v kontaktu se svým oborem (český jazyk a literatura), dělala jsem různé věci – tvořila pracovní listy, dělala redaktorku v nakladatelství, chodila na různé kurzy a semináře.
V současnosti studuji na portálu RVP e-learningový kurz ICT technologie pro 21. století (RVP_VT21), což mě přinutilo vytvořit si tento blog, možná dojde i na Facebook, no, uvidíme.
Každopádně zde budu zaznamenávat střípky všedního mateřského života okořeněné právě studovanými kurzy a semináři.