Mám naději na lepší školu?

Co by učitelka, která je již 6.!!! rokem na mateřské dovolené, se snažím, abych neztratila kontakt se svým oborem. Pracovala jsem jako externí redaktorka v nakladatelství (výdělek zdaleka nepokryl náklady na hlídání a cestování), recenzuji DUM a sekci Články, nejnověji si rozšiřuji svoji odbornost, abych mohla být školním ICT koordinátorem.
V mé studijní skupině jsou samí aktivní učitelé, kteří podávají granty, sepisují projekty, publikují. Jsou to „akční“ učitelé, přesto mě valná většina z nich odrazuje od návratu do školství se slovy: „Za ty nervy to nestojí. Rodiče neví, co by vlastně chtěli. Ředitel ani neví, co se mu ve škole děje. Podpora z ministerstva je nulová. Co si nenajdeš, to nevíš. O co si nenapíšeš, to nedostaneš. A to si ještě nevytvářela žádnou šablonu k dotaci EU peníze školám“ A tak dále mě děsí a straší a upozorňují, že se za těch šest let vlastně nic nezměnilo.

Ale změnilo, a to k horšímu, viz např. výsledky PISA 2009. A to je alarmující. Jak já se těším, až začnu používat všechny ty metody RWCT a myšlenky z knihy a kurzů Respektovat a být respektován. Určitě tak zlepším výsledky svých žáků, ukážu jim, že čeština není jen o tvrdém Y a měkkém I. Co však potřebuji pro to, abych měla naději na lepší školu?

1. Osvíceného ředitele (ředitelku), který ví, že angažovanost a aktivnost je pozitivní pracovní rys.

2. Ředitele vzdělaného v oblasti managementu, je to přeci řídící pracovník a každá taková pozice vyžaduje určité dovednosti  a znalosti.

3. Přátelské a angažované kolegy, kteří třeba budou utíkat ve tři, aby stihli vyzvednout děti ze školy a uvařit večeři, ale kteří dají přednost večernímu pracovnímu Skype setkání před Ordinací a spol.

4. Angažované rodiče, tj. kde není žalobce, není ani soudce. Dokud se rodiče nezačnou divit, co že se to děti ve škole učí, zda se to učit mají, zda se to učí tak, aby to užili, tak je pak každá snaha marná. Zatím mám pocit, že rodiče považují školu za docela dobrou, skoro bezplatnou, dětskou chůvu.

5. Jasně definovaný systém dalšího vzdělávání a hodnocení pracovníků. Dost dobře nechápu, proč mám já, která dělám první poslední, brát menší plat než kolegyně důchodkyně, která k práci přistupuje jako k super přivýdělku k důchodu.

A vůbec, napište mi svůj bod, který potřebuji, abych měla naději na lepší školu.

A také: Mám se podle vás do školství vracet, nebo je to opravdu tak hrozné? (Podotýkám, že svoji práci mám ráda).